Temperamentní rodačka z jižní Moravy, která měla s kilogramy navíc problémy už odmala, se po řadě neúspěšných diet dostala až na váhu 118 kilogramů. Dnes, osm měsíců po bariatrické operaci – plikaci žaludku a s ní spojené změně životosprávy jí ručička na váze ukazuje 78 kilogramů.
Kolikrát v životě jste se pokoušela radikálně zhubnout? Co Vás vedlo k redukci váhy?
„Primárně mě k hubnutí vedlo odhodlání se opět cítit dobře, nejen fyzicky, ale i duševně. Chtěla jsem si užít ten pocit, jak se vejdu do běžných velikostí oblečení a jak se postupně vrací ztracené sebevědomí. Při větší námaze mne často trápila únava, s úbytkem váhy však nastal úplný opak. Dny si užívám naplno a dá se říct, že 24 hodin mi v mých aktivitách nestačí."
Jak jste vnímala svoji postavu v mládí? Měla jste spíše „ženskou postavu“, či sportovnější?
„Na své dospívání nevzpomínám úplně ráda, protože jsem díky své postavě byla terčem šikany. Vždy jsem byla trochu jiná než ostatní. Ráda jsem se extravagantně oblékala a v kombinaci s kypřejší postavou a v menším městě to znamenalo absolutní neakceptování mé osobnosti ze strany spolužáků, ale i učitelů. Jako dospívající dítě tohle nechápete. Uzavřela jsem se do sebe, svá traumata jsem často zajídala, protože to jediné mi přinášelo určitou formu uspokojení. Vysvobození pro mne byl přechod na střední uměleckou školu, kde mě najednou začali všichni brát takovou, jaká jsem."
Když už k rozhodnutí došlo, jak jste se do hubnutí pustila. Kde jste brala inspiraci?
„O bariatrické operaci formou plikace žaludku jsem se dozvěděla od kamaráda, který dlouhá léta psal na toto téma příspěvky na sociální sítě, které jsem samozřejmě pravidelně pročítala. V životě jsem držela neskutečné množství různých diet a pokaždé byl výsledek stejný. Tím myslím, že se mi kila vracela jako facka, bohužel někdy i s bonusem. Byl to takový začarovaný kruh a já už z něj chtěla jednou provždy ven. Plikace pro mě v tomto směru byla tedy jasná volba. Začala jsem sledovat videa od lidí, kteří tento zákrok úspěšně absolvovali. Četla jsem různé články, jak probíhá rekonvalescence a jak se mi změní život. Obavy vystřídala příjemná netrpělivost a očekávání na můj den D."
Jak hodnotíte svůj stav po operaci? Jak jste změnila životní styl?
„V průběhu mé rekonvalescence jsem začala intenzivně studovat vliv různých potravin na naše zdraví. V tak malém množství, které přijímám, což je 5xdenně 150 ml jídla, je potřebné zařadit dostatek bílkovin, sacharidů a vlákniny. Momentálně jím mnohem více luštěnin a zeleniny než dříve. Pořídila jsem si horkovzdušnou fritézu, ve které připravuji oblíbené pokrmy ve zdravější verzi. Na večer k televizi si ráda ,,ufrituji“ zeleninové lupínky nebo kuličky cizrny. Mlsám bez výčitek s vědomím, že obohatím své tělo o živiny. Sladkosti jsem nahradila šlehaným tvarohem s čekankovým sirupem a ovocem, teď momentálně ujíždím na mangu, které musím mít skoro každý den. Když mám své dny a pronásledují mne nekontrolovatelné chutě, dopřeji si pár čtverečků kvalitní, vysokoprocentní čokolády.
Čeho se nemohu vzdát, je má večerní sklenka vína na dobré spaní. Pocházím z jižní Moravy a dobré víno je součástí naší kultury, nebo jak říkal můj dědeček, že Moraváci mají místo krve Merlot, proto jsme tak v pohodě. Čili 2 dcl si dopřávám s rozumem pravidelně. Mé hubnutí to nijak neovlivňuje, váha jde stále dolů a k tomu se nijak nestresuji. Je potřeba si ten život také trochu užít a sem tam si dopřát, co máme rádi."
Jak vidí úbytek váhy vaše okolí/rodina?
„Největším parťákem v hubnutí jsem byla já sama sobě. Ne nadarmo se říká, že je potřeba si vše uvědomit ve své hlavě, čeho chceme dosáhnout a jaké si nastavíme cíle. Velkou oporou pro mne byli i moji rodiče, kteří při mně vždy stáli, i v těch nejtěžších situacích. Seznámila jsem je se svým novým režimem, a naopak mi přijde, že jsem je i trochu motivovala ke zdravějšímu životnímu stylu. S formou útoků na mnou zvolený bariatrický zákrok jsem se setkala snad jen na sociálních sítích v konkrétních skupinách. Byla jsem trochu zaskočena, protože jsem si naivně myslela, že se lidé budou navzájem podporovat a ne, že mi budou chodit zprávy typu, že se mi kila opět vrátí a že je operace k ničemu."
Byl pohyb součástí vašeho hubnutí? Vyjmenujte sporty, které jste dělala, či začala dělat a klidně i připište, co vám sport dává.
„Bez pohybu se hubnutí určitě neobejde. Už odjakživa miluji obyčejnou chůzi. Člověk po svých totiž pozná různá místa úplně jinak, než když kolem projíždí autem. Nejraději chodím večer po staré Praze, kde na mne dýchá genius loci a já mám možnost zapojit svou fantazii a představovat si, kde se odehrávaly různé známé příběhy. Pravidelně cestuji také do zahraničí, kde podnikám túry na nejvyšší vrcholky v daném místě. Mimo chůzi ráda plavu. Při plavání odbourávám veškerý stres a urovnávám si své myšlenky. Kolikrát jsem tak zabraná, že najednou vidím na svých chytrých hodinkách, že mám za sebou 50x30m bazénů.
V minulosti jsem se také intenzivně věnovala orientálnímu tanci. Teď jsem našla chuť opět začít, protože tanec je těžce návykový. Přestala mne bolet záda a zkrátka si vždy odtancuji svou dávku dopaminu. Velkou motivací je pro mne i návštěva fitness centra. Vždy se mi totiž věnuje sympatický fitness trenér, který mi s oblibou říká: Když nemůžeš, tak přidej! Už po 4 měsících intenzivního cvičení na sobě pozoruji plno pozitivních změn. Nejen, že jsem začala zpevňovat problematické partie, ale především se cítím zkrátka skvěle. Sport by neměl být rutina, jsou to činnosti, které by vás především měly bavit a nějakým způsobem naplňovat."
Jak vás vnímá současný partner, manžel, Vaše okolí?
„Jsem svobodná, bez partnera a bez závazků. Nicméně mohu říci, že pro mé okolí tato proměna byla trochu šok. Najednou mě začali všichni chválit, cizí kluci se mnou začali flirtovat a otáčet se za mnou, i když jsem šla nenamalovaná s culíkem a s taškou z nákupu. Nebudu lhát, je to příjemné, ale zároveň je to i taková forma zadostiučinění oproti tomu, co jsem prožívala v minulosti. Moji přátelé na mě mají rádi outfity, které já sama hrdě nosím. Ono to totiž není jen o tom oblečení, ale především o tom, co sami vyzařujete. I kdybych na sobě měla pytel od brambor, vím, že mě přijmou, a naopak ocení originalitu."
Jak vnímáte období, kdy jste štíhlejší? Jak se cítíte? Zmizely zdravotní potíže?
„Jak jsem již zmiňovala, se ztracenými kily přibylo obrovské sebevědomí. Nejednou jsem šla do obchodu z konfekcí, kde jsem si vzala s sebou do kabinky plno oblečení, které se mi líbilo a jen si zkoušela věci. Nemusela jsem ani nic kupovat, jen jsem stála před zrcadlem a obdivovala samu sebe. Měla jsem zkrátka radost, co jsem dokázala a jak mi to sluší. Ještě nejsem u konce a těším se, až si budu brát ramínka ještě s menšími velikostmi. S úbytkem váhy zmizely problémy s vyšším tlakem a únavou. Trápily mne i dermatologické problémy na obličeji, které téměř zmizely díky vyvážené stravě. Přestala mě bolet záda a celkově v průběhu dne toho stíhám víc než před tím. Ten příval energie je prostě k nezaplacení."
